O opicích a lidech

Dvacet opic sedí v místnosti. Nudí se. Uprostřed je stůl. A pojednou se ze stropu spustí trs krásných, žlutých banánů. Nejstatečnější opice skočí na stůl a už se chystá trs banánů utrhnout. V tom ale...  

..se stane něco nečekaného. Ve chvíli jak sáhne na krásné a žluté banány, se ze stropu spustí déšť vody. Opice se lekne, skočí dolů. Ostatní opice se také leknou, jsou mokré a nadávají.

Jiné statečné opici to po chvíli nedá a také skočí na stůl pro banány. Ale opět se ze stropu spustí sprcha vody a také se lekne. Opět jsou všechny opice mokré a opět nadávají. A tak opice časem zjistí, že banány u stropu nejsou pro ně. Banány nechají na pokoji a v klidu počkají na pravidelnou stravu.

Druhý den jedna opice z místnosti odejde a na její místo přijde jiná, nová opice. Hned jak vstoupí do místnosti, skočí na stůl a chce trs banánů pod stropem. Ale ostatní opice jí v tom zabrání a shodí ji ze stolu dřív než banány utrhne a spustí se déšť. Přeci jenom chtějí být všechny v suchu. Nová opice se podiví, proč nechají krásné banány bez užitku, ale přizpůsobí se smečce a banány nechá na pokoji. A jediná neví, že se může něco stát, když na banány sáhne.  A každý další den jedna opice odejde a na její místo přijde jiná, nová opička. A každá nová je statečná a hned chce skočit pro banány. Ale vždy ji v tom ostatní zabrání.  A tak jsou všechny v suchu, ale krásný trs banánů visí nad nimi.

Po dvaceti dnech je v místnosti dvacet nových opic, u stropu visí trs banánů, žádná si ho nevšímá, ale žádná neví proč.