Mám takového malého kamaráda. Tedy malého vzrůstem. A ten malý kamarád, má takový malý dům, v malé čtvrti v malém městě. Možná ho znáte. Nedávno, jsem byl u něj na návštěvě.
No a v tom malém domě má malý dvůr po kterém běhá docela malý pes. A na tom malém dvorku má motorku, malý chopper a protože je sám malý musí to být i nižší stroj. A je. Ale jinak velmi silný stroj. A taky tam má malou ale docela akorát kuchyni, tedy venkovní kuchyni s docela pěkným grilem a sezením kolem dokola a celé je to zastřešené krásnou malou terasou, nad krásným tak akorát velkým stolem. A podél toho stolu jsou obyčejné lavice na obyčejné staré dlažbě.
On je šikovný a všechno si dělá sám. Tedy podlahy, dlažby, krovy, střechu. Všechno je to tak akorát velké pro něj a jeho malou ženu a pár hostů. Má tam i bazén, takový ten kulatý větší bazén který na té malé zahradě vypadá ohromně. V malé garáži je takové malé auto, ale spolehlivý stroj a můj kamarád když přijede domu, tak sáhne do malé lednice, která je také venku a vyndá si pivo, nebo vinko a přemýšlí co si dá k jídlu.
Má rád ryby a víno a podezírám ho, že tam denně sedí a spokojeně mlaská a jde spát až se mu chce, jak je léto dlouhé. Je to spokojený muž. Jeho žena je spokojená. Jejich děti, psi a všichni kolem nich jsou spokojeni, protože na problémy, (jak je to tam malé), už tam není místo. A všechno to hlídá takovej posvařovanej, trochu zrezlej v rohu zahrady stojící čáp. Takovej ten čáp pro srandu, znáte to.
Nedávno jsem byl u něj doma a přistihl jsem se, že mu to trochu závidím. Protože ono to není nic moc těžké, mít také takovou letní kuchyňku a zahrádku. Chce to jen trochu chutě a do mrtě to udělati. Není to nic drahého ani nevkusně zbytečného.
Jsou dva typy mužů. Ten první jde a udělá to a ten druhý, nejdříve přemýšlí, zda tím, že to udělá, nezkazí něco předešlého. Bohužel, já jsem ten druhý typ. Budu muset míň přemýšlet a víc dělat, říkal jsem si. Šel jsem od něj a přemýšlel jsem o tom, jak šťastný je to muž a vůbec co to to štěstí vlastně je.
A nevím proč a co mne to napadlo ale vzpomněl jsem si na Čapí hnízdo pana Babiše. Jak velká stavba to pro jeho děti a surikaty je. Vím, že to je nesmysl porovnávat ale nemohl jsem se toho zbavit. Až pak mi došlo, že oba ti muži mají jedno společné, tedy jdou a udělají to. Což jak jistě uznáte je někdy neštěstí. No jo.
Zima je na přemýšlení skvělá. Tak snad se konečně oteplí a já musim nějak položit dlažbu ve stodole, protože tam fouká a vítr si tam dělá co chce s prachem na zemi a až tam bude ta dlažba co mám v plánu, tak tam bude útulněji a dám tam ten stůl a lavice a taky okna potřebuju někde sehnat. Malá okna aby tam nebyla tma a dveře na terasu ven, ale ty vyříznu a udělám si sám. I ty okna si vyříznu. To přeci není nic težkého, vyříznout díry pro okna.
Když tak se někde zeptám.
