Jak jsem ušetřil

Byly doby, kdy jsem byl tak chudý, že jsem stál v samoobsluze před konzervou s tuňáky a nemohl jsem si jí koupit. Přivoněl jsem a zase jsem ji vrátil do regálu.

Ale to už je pryč. Nedávno jdu kolem samoobsluhy a říkám si: "Kup si něco k jídlu, ať nemáš hlad!" A tak jsem dumal:

"Máslo!"
"Máslo?" tam je. 
"Chleba!"
"Chleba je doma taky, ještě ten žitný, celozrný z Cvrčovic."
"Pivo!"
"Piva habakuk, zbylo po zkoušce s kapelou!"
"Tak salámeček dobrej si kup!"
"Salámeček dobrej je tam taky, máš tam Turistu, pokud neodešel a šunčička skvělá z krůtečky!"
"Tak si kup sýr, dobrý uzený, nebo ten děravý!"
"Ale sýra mám dost a mám i dobrý sýr ten smradlavý, Olomoucký!"
"Tak si kup víno, dobré, bílé!"

Ale i vína jsem měl dostatek. Darovaný výběr z hroznů a červené Portugalské. Přemýšlel jsem co potřebuji. Už to mám! Kup si prací prášek. Pak mě ale napadlo, že si sám neperu. Cigára mám taky. Barvu do tiskárny tu nemaj, ani filmy do foťáku. Znejistěl jsem. Peněz jsem měl opravdu dostatek a v tom krámě neměli nic co bych potřeboval. Asi všechno mám. Zadumaně jsem se dal do pochodu. Přemejšlel jsem co mi chybí. Určitě to něco bude. Určitě jsem na něco zapoměl. To neni možný! Co to jen bude. Ale na nic jsem nepřišel. Připadal jsem si ošizený. Přeci musim něco koupit! Ale co?
Vrátil jsem se. A koupil jsem pytle do odpadkového koše.
Dva!

A tady to povídání původně končilo. Ale čtenář Miloš, je názoru, že je to o ničem. A tak jsem to dopsal:

Z toho plyne poučení, že kdo má všechno, nic nepotřebuje. A to je velmi nepříjemný pocit. Dávejme si na to pozor! Hezký den.